Analýza rozsudků obou soudů nezávislou právní kanceláří.

Na základě prostudování předmětného spisu souhlasíme s názorem žalobce, že soud prvého stupně nehodnotil důkazy ve vzájemném souladu, ale izolovaně, tak aby dospěl k zamítnutí žaloby. Některé důkazy, svědčící ve prospěch žalobce, pak nehodnotil vůbec. Domníváme se, že soud druhého stupně měl zjednat nápravu uvedeného, což se bohužel nestalo. Souhlasíme s názory žalobce vyplývajících z jeho podání. Níže příkladmo uvádíme některá, dle našeho názoru, významná pochybení soudu prvého stupně, potažmo soudu odvolacího.

Celkové hodnocení svědeckých výpovědí je nanejvýš pochybné a tendenční. Soud tyto nehodnotil ve vzájemném souladu s ostatními důkazy. Soud (resp. soudy obou stupňů) zcela opominul skutečnost, že zatímco žalobci po odchodu žalované č. 1 rapidně klesl obrat, žalované č. 1 tento významně vzrostl a začala podnikat se zcela novým sortimentem (vpodstatě totožným se žalobcem, přičemž se nejednalo pouze o lázeňské oplatky) a obchodovat s totožnými subjekty jako žalobce.

Pokud soud hodnotil izolovaně skutečnost, že žalobce přestal objednávat od dodavatelů zboží, mohl dojít k závěru, že jeho zánik nemá příčinnou souvislost s jednání žalovaných. Opomněl však, že v důsledku předchozího jednání žalované č. 2 se žalobce ocitl v takové situaci, že objednávat další zboží pro něj nebylo možné. Soud měl provést důkaz navrhovaným znaleckým posudkem k prokázání tvrzení o vyzrazení obchodního tajemství, resp. relevantních skutečností. Dle soudu nebyly k prokázání skutkového stavu dostačující svědecké výpovědi. V případě, že by tyto byly hodnoceny v souhrnu právě s předmětným znaleckým posudkem, mohl být skutkový stav prokázán nepochybně. Je otázkou, zda k prokázání nekalosoutěžního jednání bylo nutné dokazovat ovlivňování jednotlivých dodavatelů, resp. odběratelů a nepostačilo jednání žalované č. 2, které bezprostředně předcházelo jejímu odchodu od žalobce a přechod žalované č. 2 k žalované č. 1 spolu s následným zvýšením obratu žalované č. 1 s tím, že tato obchodovala s totožným sortimentem za zcela stejných podmínek a se stejnými subjekty jako žalobce. Odvolací soud si pravděpodobně neozřejmil, co mělo být předmětnými znaleckými posudky prokázáno.

Soud, dle našeho názoru, nesprávně zhodnotil skutečnost, že žalované evidentně zneužily interní informace získané u žalobce, týkající se způsobu jeho dosažení zisku (nejde izolovaně o prodejní ceny – ty jediné byly uvedeny v dostupných cenících a seznam dodavatelů a odběratelů, ale i o ceny, nákupní, systém slev, složení obchodovaného zboží) a to ať již se jednalo o obchodní tajemství či nikoliv.

Soud prvého stupně dále v rámci odůvodnění operuje s první výpovědí společenské smlouvy podanou žalovanou č.2 v některých případech jako s platnou (oznámení jejího odchodu zaměstnancům v lednu 2002), jindy jako s neplatnou (podpis převodu leasingové smlouvy na automobily), dle libovůle. Platnost prvé výpovědi si soud dostatečně nevyhodnotil a její význam podcenil. Soud druhého stupně toto pochybení nenapravil.

Soud se dostatečně nezabýval porušení povinnosti žalované č. 2 jako statutárního orgánu žalobce a s tím spjatou vzniklou škodu. Soud druhého stupně pak ve svém rozsudku ze dne 3. února 2012, dovodil, že žalovaná č. 2 porušila zákaz konkurence a společenskou smlouvu. Domníváme se, že soud prvého stupně měl dojít ke stejnému názoru a pokud se domníval, že škoda v této souvislosti prokázána nebyla, měl udělit žalobci v tomto smyslu poučení.

Pouze co se týče prokázání skutkové podstaty podplácení, tuto se, dle našeho názoru, prokázat nepodařilo, přičemž se jednalo o skutečnost za dané situace velmi těžko prokazatelnou. K výši vyčíslené škody, ušlého zisku a přiměřeného zadostiučinění se nejsme schopni vyjádřit. Pokud však jde o zápočet podvodně převedených automobilů je vznik škody, za podmínky,  že žalovaná č. 1 vůči žalobci měla v rozhodném období splatnou pohledávku, sporný.

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.